Muzeum kovolitectví v Lauchhammeru

Začátek průmyslových dějin Lauchhammeru je datován rokem 1725, kdy zde z popudu svobodné paní von Löwendal byla roztopena první vysoká pec. Její umělecky založený kmotřenec Detlef Carl von Einsiedel, který mj. vlastnil širokou sbírku kopií antických uměleckých děl, následně z Lauchhammeru učinil centrum uměleckého kovolitectví. Rok 1784 přinesl jeho sochařům zlomový okamžik: V Lauchhammeru byla odlita socha antické Bakchantky představující vůbec první dutou figurální sochu ze železa. Od 30. let 19. století se v Lauchhammeru začalo lít také z bronzu, což bylo výhodné zejména pro známé sochaře berlínské a drážďanské školy, kteří si zde nechávali zhotovovat svá díla. Po dobu jejího dlouhého působení se slévárna stala velkým hráčem především na poli monumentálních plastik. Muzeum kovolitectví v Lauchhammeru založené v roce 1992 přímo sousedí s původní uměleckou slévárnou. V bývalé budově „bronzové“ školy se nachází sbírka modelů, celkem je v depozitáři k vidění na 2 800 odlévacích forem ze sádry a kovu. Sbírka odlévacích modelů v Lauchhammeru je na základě historické hodnoty památkově chráněným dědictvím. Nabízí totiž kulturně historický přehled o vývoji sochařství od konce 18. století po dnešek. Muzeum se dále věnuje přínosu Lauchhammeru pro slévárenskou architekturu, vývoji železných nástrojů, nádobí a pecí. Zajímavým způsobem jsou zde tak propojeny dějiny umění a techniky. Aby zde i v budoucnu bylo možné prezentovat další exponáty a kapitoly z dějin kovolitectví, plánuje muzeum novou přístavbu s prostorem pro stálou expozici a dalšími výstavními prostory, které budou přímo propojeny se slévárnou. Speciální nabídka: muzejní prodejna, prohlídky, program pro děti a mládež, možnost zúčastnit se odlévání zvonu, prohlídky slévárny.