Od horníka k námořníkovi

Z hnědouhelných dolů se stávají jezera, z průmyslových areálů atrakce pro návštěvníky. S Lužickou jezerní krajinou roste v Evropě největší člověkem vytvořená vodní krajina.

S typickým hornickým pozdravem „Glück Auf“ vítá hosty Heinz Müller. Skupiny provází Lužickou jezerní krajinou už 16 let. Díky zaplavování bývalých dolů zde vzniká rekreační oblast s více než dvěma tucty jezer, z nichž každé je něčím výjimečné. Do budoucna má být navíc deset jezer navzájem propojeno splavnými kanály. Přestože ještě nejsou všechna jezera plně zaplavena, už dnes lákají mnohé pobřežní stezky k výletům na kole, pláže ke koupání a slunění a přístavy s jachetními kluby k nekonečným plavbám lodí.

Heinz Müller je rodilý Lužičan. Ve svých 69 letech je zakládajícím členem Tradičního spolku hnědého uhlí v Senftenbergu. Pohnutou historii regionu zná jako své boty. Konec konců v lužických hnědouhelných dolech pracoval víc než čtyři dekády. Spolek vznikl v roce 2001, kdy byla v Senftenbergu a blízkém okolí ukončena aktivní těžba.

Dnes už sem návštěvníky lákají cyklostezky, pláže, přístavy a školy jachtingu.

Aby se zde hosté cítili co nejlépe, vznikají u jezer rok, co rok nové stezky a atrakce. Díky městskému přístavu otevřenému v roce 2013 má jezero Senftenberger See téměř přímořskou atmosféru. Ještě v tom samém roce byl zprovozněn také první splavný kanál propojující jezero se sousedním Geierswalder See. Moderní architektura se líbí nejenom panu Müllerovi. „Přístav s molem je pro návštěvníky doslova magnetem,“ říká o svém oblíbeném místě rodák ze Senftenbergu.

Život zasvěcený hornictví

Bývalí horníci založili za účelem zachování hornických tradic spolek, a tak je často můžete v regionu potkat v hornické uniformě. Její součástí je klobouk s typickým chocholem a dříve sloužila zejména ke zvláštním příležitostem, jako jsou kupříkladu hornické slavnosti. Hornictví a produkce uhlí utvářely region Lužice už od 19. století.  V Lužickém revíru se dosud vytěžilo na dvě miliardy tun hnědého uhlí z hloubky až 60 metrů. Po těžbě zde zbyla zdevastovaná krajina, která je nyní nákladně rekultivována a začíná znovu ožívat. Pan Heinz Müller návštěvníky velmi rád seznamuje s dalšími zajímavými čísly a fakty, která má doslova v malíku.

Ve vodě je budoucnost

Pokud se rozhlédnete po Lužické jezerní krajině, zjistíte, že tu nejsou zdaleka jen nová jezera. K velkým turistickým lákadlům patří také pozůstatky industriální kultury, jako je například skrývkový most F60 u jezera Bergheider See, přezdívaný „ležící Eiffelovka“. Zbrusu nové hotely doplňují také četné kempy a restaurace, a na jezerech plují kromě lodí a vorů také celé rekreační domy. Stejně jako mnozí místní se pan Müller v létě často vydává na výlety kolem jezer na kole. Příležitostně také vytáhne ze sklepa starý skládací člun a vyrazí s ním na jezero Senftenberger See. „Naše budoucnost je ve vodě, to díky plážím, přístavům a všemu, co k tomu patří. Sice ještě několik let potrvá, než budou všechna jezera úplně dokončená, ale tu proměnu můžeme na vlastní oči vidět už dnes.“